V súčasnosti sa veľmi často používa slovo sloboda , pričom si málokto uvedomuje jeho pôvod, istinno-obrazový význam, dôvod a pôvod jeho vzniku. Sloboda je z ruského Свобода . Toto slovo vzniklo ako akronym ( podobne ako akronym Benelux ), ktorý použili prepisovači slovanských svätých kníh v dávnej , Predkresťanskej minulosti . Aby nemuseli stále vypisovať dlhé litánie 🙂
A z čoho tento akronym vznikol? Aké litánie sa im nechcelo prepisovať? Vzniklo z obrazoslov … Совестью ВОдительство , БОгом ДАнное. Teda vedenie sovesťou-zvesťou , dane bohom (akým bohom a čí boh existuje a pod. nie je zmyslom tohto príspevku, ale zmysel slova sloboda , ktorý je daný jeho zrodom).

Teda sloboda bol akronym pre označenie konania na základe svedomia, ktoré dal človeku Stvoriteľ-Boh. Na základe tohto sa môžete zamyslieť nad tým, či to slovo používame správne, keďže toto slovo (akronym) má presne stanovený význam.
Takže toto slovo by dokonca ani nemalo byt podstatným menom, ale slovesom :), keďže označuje konanie, činnosť a to činnosť presne, jasne a direktívne danú a definovanú. Sloboda znamená jasne definovanú diktatúru, diktatúru svedomia ( čo je svedomie, aký je rozdiel medzi obrazmi slov svedomie< ->совесть, a že je :), ako tieto obrazoslová vznikli je tiež na inú debatu).
T.j. ide o samoriadenie, človek sa sám riadi, usmerňuje seba a svoje konanie a tým aj svoje okolie vlastnou sovesťou.

A pre všetkých dávam otázku na zamyslenie:

Cítite vo svojom vnútri pojmový, alebo iný rozdiel medzi slovami voľnosť a sloboda? Skúste si povedať tie slová nahlas, jedno za druhým, aj keď len sami pre seba a ten rozdiel pocítite, za to vám ručím. Nebudete vedieť možno v čom spočíva ten rozdiel, ale budete ho cítiť, na úrovni mravnosti.

Tak teda, naproti tomu tu máme slovo voľnosť. Toto slovo vzniklo slovo zložením slov vôľa + nesie, čiže jedná sa o konanie a jednanie na základe spôsobu čo si vôľa povie, zmyslí, umanie, to človek koná – t.j. ničím a nikým neobmedzené konanie. Inak povedané “Čo si zmyslím to si ráčim… ” teda akési všetkosidovoľovanie.

Tzv. západná civilizácia vôbec nemá zodpovedajúce slovo vo význame slova sloboda, plne zohľadňujúce jeho všetky zmyslové matriošky-urovne, aj tú mravnú. Pozná iba slovo VOĽNOSŤ -FREE- LIBERTÉ. (Anglicke obrazoslovo liberal pochádza z francuzskeho hesla LIBERTÈ EGALITÈ FRATERNITÈ použitého v buržoáznej revulucii vo Francúzsku. Mravná podstata konania jej účastníkov, teda mravnosť obrazoslova libertè, spočíva vo vynáleze a následnom masovom použití nástroja s názvom gilotína. Či toto masové “gilotínovanie” môžeme označit ako konanie na základe совести-zvesti alebo na základe vôle, si musí posúdiť každý z nás (pozri aj dodatok pod článkom).

Tí ktorí žijete na tzv. západe opýtajte sa domácich aké majú pojmy pre slova sloboda a voľnosť, a aký je medzi nimi rozdiel. Uvidíte tie reakcie …
Prečo je to “problém” a síce obrovský? Je to podobné ako písať a hovoriť obrazoslovo jahody a používať, konať paradajky, alebo písať, hovoriť cukor a použivať, konať soľ a následne sa potom čudovať nad výsledkom a dôsledkom použitia.
(Hmm, mimochodom vnímate rozdiel medzi obrazoslovami jahoda-paradajka? Soľ-cukor? … a teraz obrazoslova sloboda-voľnosť? …Vidíte ten rozdiel? Veď už len samotné použité písmenká sú iné. Tak prečo jedno použitie vieme vyhodnotiť ako nesprávne a druhé, sloboda-voľnosť nie? … ale to by bolo tiež na iný príspevok, ale možno Vás to napadne, nápoveda v použitých príkladoch je zrejmá.)

Ako vždy a vo všetkom nejde o nič viac a o nič menej dôležité ako o upravlenie(aký a prečo je rozdiel medzi obrazoslovami управление<->riadenie, a že je, tiež nie je podstatou tohto príspevku).

Ľudská bytost, skupina, národ, civilizácia konajuca slobodne je schopná existovat v postupe následnosti tzv. samoriadenia. Na zaklade voľnosti iba v stave samokonania, ktoré musí byt inymi usmerňované, riadené, ovládané…

Upravlenie a aj riadenie, je postup nasledností krokov PREDVÍDANIE-> VYHODNOCOVANIE-> OPRAVOVANIE-> PREDVÍDANIE-> VYHODNOCOVANIE-> OPRAVOVANIE-> PREDVÍDANIE-> VYHODNOCOVANIE-> OPRAVOVANIE… neustále a donekonečna :).

Človek konajúci slobodne si všetky tieto kroky uvedomuje, dodržuje a udržiava svoj zivot v miere prípustnej pre stvoritela. Ľudská bytost konajuca na zaklade voľnosti udrziava vždy svoj zivot v miere pripustnej pre jej prislúchajúcu vyššiu matriošku riadenia. Teda podriaduje svoje konanie iba vyššej sile, moci, nadvláde a pod. Vzory, mravné etalóny konania na zaklade ktorych voľnonomyšlienkárska ludska myseľ-psychika vyhodnocuje pripustnost svojho konania, jej stanovuje a opravuje pre ňu vyššia zodpovedajúca úroven, matrioška riadenia. Či tieto, sú alebo nie sú v lade s mravnosťou stvoriteľa, nie je pre voľnomyšlienkárov rozhodujúce, podstatné ani životurčujúce.

Civilizácia nepoznajúca a nedefinujúca pojem konania na základe совести-zvesti musí byť, a aj je usmerňovaná a riadená hlavne a jednoznačne tzv. Zákonmi-zaKÓNmi (aký a prečo je rozdiel medzi zakónom a právom, a že je, tiež nie je podstatou tohto príspevku), presne stanovenými, napísanými a vyhradenými MANTINELMI, OHRADAMI konania , ktoré ale zďaleka, či už úmyselne alebo nevedomo , nemôžu zohľadňovať všetky zložitosti a pravidlá chodu sveta, v ktorom žijeme, ktorý aj svojim vedomým a “nevedomým” konaním, chybami a omylmi spoluvytvárame.

Preto civilizácie založené na SLOBODE sa v rôznej miere rozchádzajú s civilizáciami založenými na Voľnosti, rozchádzajú sa na základe porovnávacích vzorov, predlôh konania MRAVNOSTI a chápania pojmu mravnosť založenej na совести-zvesti …

A každý nech si vyberie podľa svojej “совести-zvesti” čo je bližšie so súLADným a prirodzeným rozvojom života a s prírodou okolo nás … a tiež v prvom a neposlednom rade so Stvoriteľom.
Dopady a dôsledky vyšie uvedeného v texte, si musí na základe vlastného poznania uvedomiť a uvidieť okolo seba každý samostatne a sám.

Mimochodom prestať napr. pri AKOMKOĽVEK preklade alebo texte pochádzajúcom z tzv. Západnej spoločnosti používať slovo sloboda a nahradiť ho jemu mravne prislúchajúcim obrazoslovom VOĽNOSŤ. Skúsme si to uvedomiť a urobiť, uvidíte aký obrovský zmyslový rozdiel dosiahnete, ako bližšie k podstate textu a konaniu na základe daného textu, prídete.

Urobme si skúšku správnosti, teda použitie napísaného v praxi:
Napr. názov strany SAS, keďze jej ideológia liberalizmu pochádza zo západu, musí byť VAS -Voľnosť a solidarita.Tento názov úplne zohľadňuje a osvetľuje vo všetkých zmyslových v rovinách podstatu ich konania a aj hlasovania v parlamente a pod.

Skúste to aj v iných prípadoch, dôjdete k zaujímavým “zmyslovým” posunom pri následnom porovnaní, pôvodného a nového “textu”. Hneď zistíte či tento text je len prázdne a bezobsažné filozofické mlátenie prázdnej slamy alebo ide skôr o objasnenie použitia tzv. Druhej úrovne OVLÁDANIA dejov v spoločnosti.

… a možno si niekto na základe tohto textu, položí aj otázku rozdielu medzi SLOVENSKÝMI obrazoslovami STVORITEĽ – BOH a mnohé iné príklady….

---

Dodatok:

Ako si predstavovali pojem SLOBODA vo Francúzsku:

Louis de Saint-Just

(wikipédia, skrátené)

francouzský revolucionář
Louis Antoine Léon Florelle de Richebourg de Saint-Just (25. srpna 1767, Blérancourt, Nièvre – 28. července 1794, Paříž; většinou znám jako Saint-Just), byl francouzský revolucionář, vojenský vůdce a osobnost Velké francouzské revoluce. Byl blízce spjatý s Robespierrem, s nímž sloužil ve Výboru pro veřejné blaho a byl popraven při thermidorském převratu proti jakobínům.

Saint-Just o nutnosti zavést teror

„Zákony jsou revoluční, ale ti, kdo je provádějí, nejsou revoluční… Republika bude mít spolehlivý základ teprve tehdy, až vůle svrchovaného lidu potlačí monarchistickou menšinu a bude nad ní vládnout právem dobyté moci. Nesmíte již šetřit nepřátel nového řádu věcí, svoboda musí zvítězit stůj co stůj. Musíte potrestat nejenom zrádce, ale i lhostejné, musíte potrestat každého, kdo je vzhledem k republice nečinný a nic pro ni nedělá… Je třeba vládnout železem těm, kterým není možno vládnout spravedlností, je třeba potlačit tyrany!“

Výbor pro veřejné blaho

Výbor byl osobně odpovědný za tisíce poprav, včetně poprav vysokých šlechticů a bývalých vládních činitelů, které posílal pod gilotinu. Nejčastějším důvodem pro popravu bylo obvinění z podporování monarchie a kontrarevoluce. Vláda výboru vešla do dějin jako vláda teroru.

Komise se oficiálně skládala z dvanácti členů, přičemž všechny vybíral Národní konvent na dobu neurčitou. První členové byli jmenováni v 6. dubna 1793. Robespierre dominoval v první komisi už od svého zvolení.

Činnost:
• prosazení zákona o maximální ceně obilí
• posílení armády (Francie měla v té době 1 500 000 vojáků)
• válečná diktatura
• dechristianizace
• potlačení kontrarevoluce a odporu
• rozšíření pravomocí revolučního tribunálu a s tím spojené zákony
• přes 40 000 popravených
• nedostatek obilí v důsledku zákona o jeho ceně
• nedostatek personálu ve školách a nemocnicích v důsledku dechristianizace

Jakobínský teror

(wikipédia, skrátené)

období Velké francouzské revoluce od 5. 9. 1793 do 28. 7. 1794

Jakobínský teror, zkráceně jen Teror (francouzsky la Terreur), též Hrůzovláda, je ve francouzských dějinách označení období Velké francouzské revoluce od 5. září 1793 do 28. července 1794,[1] které bylo charakteristické politickým násilím vyvolaným konfliktem mezi soupeřícími stranami girondistů a jakobínů a bylo poznamenáno hromadnými popravami faktických i domnělých „nepřátel revoluce“ odsouzených revolučním tribunálem.

Dne 2. června 1793 byli pod tlakem sansculotů zatčeni v Konventu girondisté a od září 1793 se moci chopili jakobíni v čele s Maxmilienem Robespierrem a Georgesem Dantonem. V tomto období dali revolucionáři popravit mezi 15 až 35 tisíci Francouzů, 300 000 dalších bylo uvězněno, často jen proto, aby obyvatelstvo bylo udržováno v neustálém strachu. K nejznámějším obětem teroru patřila královna Marie Antoinetta. Obětí teroru se nakonec stali i někteří z předních revolucionářů – popraven byl dokonce sám Danton. Období Teroru skončilo politickým převratem 9. thermidorem (27. červenec) 1794, kdy byl Robespierre sám zatčen a druhého dne popraven.

Příčiny a ideologie teroru:
Za počátek teroru bývá označováno zvolání Bertranda Barèra 5. září 1793 v Konventu: „Udělejme z teroru řád!“[3]

Častým zdůvodněním teroru bylo, že je nutno zabránit pouličnímu násilí, jakým byly tzv. zářijové masakry roku 1792 – bude lepší, když stát vezme toto násilí do vlastních rukou, argumentovali revolucionáři. Je prokázané, že takový tlak extrémistické skupinky, tzv. sansculoti a hébertisté, skutečně vytvářeli a revoluční vůdci se patrně obávali, že by je radikálové mohli smést a převzít otěže revoluce, nebudou-li sami dost radikální.

Pro samotného Robespierra byla idea teroru ovšem patrně čímsi hlubším. V únoru 1794 v projevu uvedl: “Pokud je základem lidové vlády v době míru ctnost, základem lidové vlády během revoluce je ctnost i teror. Bez ctnosti je teror zhoubný, bez hrůzy je ctnost bezmocná.” Šlo o podivnou Robespierrovu aplikaci myšlenek Montesquieuových, který skutečně ctnost označoval za základ demokracie. Robespierre však z této abstraktní myšlenky odvodil, že ze společnosti je potřeba nejprve odstranit ty, kteří ctnost v sobě nemají, a pak teprve bude společnost demokracie schopna. Osvícenské názory, které byly ve zjevném rozporu s touto interpretací, zejména Voltairovo odmítnutí nesnášenlivosti (např. “každý jednotlivec, který pronásleduje jiného člověka, svého bratra, protože je jiného názoru, je monstrum”), Robespierre přehlížel, anebo naopak paradoxně používal ke zdůvodnění teroru – přičemž využíval toho, že Voltaire je vyslovoval při kritice náboženských představitelů a jejich netolerance.

Podle některých historiků a politologů byl teror především nástrojem, jak zlomit ideový vliv katolické církve. Moc aristokracie byl poměrně snadno zničena v prvních letech revoluce, avšak většina společnosti byla nadále katolická, přestože církev byla zbavena pozemků a revolucionáři dělali některá spektakulární gesta (zrušení křesťanského kalendáře a nahrazení revolučním, přejmenování katedrály Notre-Dame na Chrám rozumu apod.).[8]

---