Autor videa: Ainis Pitkus

Prepis videa

Už tu dnes zněli slova o globálním liberálním impériu. Dá se říct, že dnes v určitém smyslu jsou všechny státy světa včetně Spojených Států Severoamerických zeměmi, okupovanými finančním impériem. Nezabývám se politikou a je pro mě proto těžké komentovat politické aspekty, ale jako ekonom musím konstatovat, že liberální impérium má svůj vlastní finanční systém, vlastní měnu, která je stanovena Brettonwoodskou dohodou z roku 1944 a jejím rozvojem. Ale intrika je v tom, že americký dolar, jenž je hlavní měnou brettonwoodského systému, je současně i národní měnou Spojených Států. Několikrát v historii došlo k pokusům o jejich rozdělení, naposledy snad v roce 2011, možná, že si to někdo ještě pamatuje. Myslím si, že Dominique Strauss-Khan si to pamatuje až velmi dobře. A nyní se na ten dolar podívejme pouze jako na měnu Spojených Států, to znamená, že se abstrahujeme od skutečnosti, že USA mohou s pomocí určitých finančních mechanismů získávat dodatečné příjmy prostřednictvím finančně-koloniálního modelu. Formálně je ekonomika USA 22 bilionů amerických dolarů a rozpočtový deficit dva biliony. jinými slovy: pokud vyslovíme předpoklad, že USA chtějí pomocí vnitřních zdrojů zastavit neustálý růst rozpočtového deficitu, pak musí jejich ekonomika každý rok dodatečně generovat 2 biliony, což je přibližně 9 % od 22 bilionů. Jinými slovy, pokud USA chtějí pomocí vnitřních zdrojů zastavit problémy ve své ekonomice, tak musí zabezpečit hospodářský růst své ekonomiky ve výši minimálně 9 % HDP. To si dnes představit není absolutně možné. Pokud se ale podíváme na skutečný stav ekonomiky USA, tak zjistíme, že bez finančního sektoru tvoří reálný sektor ekonomiky USA jen 15 bilionů a v tomto případě musíme přiznat, že hospodářský růst musí být 15 %. To je ještě pochmurnější obrázek a proto musíme přiznat, že globální hospodářský pokles je nevyhnutelný. Hodnocení hloubky tohoto hospodářského poklesu provedla skupina ruských ekonomů poprvé v roce 2003 v knize Úpadek dolarového impéria a konec Pax Americana, poslední hodnocení bylo v mé knize Vzpomínky na budoucnost. Myšlenky moderní ekonomie, která vyšla v roce 2019. Rozsah krize světové ekonomiky je přibližně stejný jako byl v ekonomice USA v roce 1930-1032, tj. asi 35 až 40 % světového HDP. Úměrně pro USA, západní Evropu a pro Čínu, jejíž ekonomika je v jistém smyslu druhou polovinou ekonomiky USA (ekonomiky USA a Číny jsou jedno a totéž, jsou to dvě strany jedné mince) stanoví propad 55 – 60 % od letošních oficiálních údajů. Je to je to naprosto kolosální číslo a vede k velmi nečekaným výsledkům. Nejprve mi dovolte říci něco málo o elitách. Drtivá většina nových elit, které vznikly v průběhu posledních 50 let, jsou osoby, které se dostaly nahoru jakýkoli způsobem, ale pouze prostřednictvím finančního kapitálu. Je to dáno tím, že podíl zisku, který se tvoří ve světové ekonomice a který až do poloviny dvacátého století u finančníků nepřesahoval 5 %, nyní činí nejméně 70-75 %. Po krizi tento podíl opět klesne na 5 procent, což znamená, že počet lidí ve finančním sektoru se sníží nejméně patnáctkrát. Je to radikální změna světové elity, přičemž změna naprosto objektivní. Finančníci budou mít následně velmi závažné problémy a dojde k radikální změně světové elity, která bude mít naprosto objektivní povahu.
Důsledkem bude, že světové veřejné instituce, o nichž se dnes hodně mluví: že tyto instituce trpí určitou jednostranností, nepochopením situace a podobně, ale tato jednostrannost souvisí s tím, že většina z nich je financována na úkor právě těchto zisků finančníků, vzpomeňme alespoň Sorosovo impérium … tak vidíte, Karine Alexandrovna si myslí, že budou plakat … Víte, nestačí jen plakat, protože oni chtějí ještě neustále papat a proto se budou dle svých možností prát. Jak to budou dělat nechci komentovat, protože, jak už jsem uvedl, nejsem politik, i když si víceméně dovedu představit, jak to bude probíhat na vnitrostátní úrovni.

Ale vrátíme se do ekonomického pole. Jsou dva zásadní problémy, které bude třeba vyřešit. Problém č. 1 – INFRASTRUKTURA. jde o to, že infrastrukturní zařízení, jako jsou i ty nejjednodušší inženýrské sítě: zásobování vodou, odvádění odpadních vod, elektřina, mají svou nákladovou cenu. Aby mohly fungovat, musí generovat příjem alespoň ne o moc nižší, než jsou tyto náklady. Pokud potřebitelům prudce klesnou příjmy, pak začne velmi silný pokles celé infrastruktury. Typickými příklady, které se dějí před našima očima, jsou například vlaky, které vykolejují v USA. Nestává se to proto, že by se někdo dopouštěl sabotáže, ale proto, že tam už léta nikdo neprovádí žádné běžné opravy a údržbu. Dalším příkladem, který skončil spíše pozitivně, je situace s leteckými společnostmi po 11. září 2001, když se všechny staly na několik let ztrátovými. Kdyby se situace nezměnila, nevím, jak by to dopadlo. A teď si představte, že se do stejné situace dostaly všechny infrastrukturní společnosti světa.

Máte otázku? Poslouchám.

To je jeden velký problém. Uvedu ještě jeden příklad. Pokud máte čtyřicetipatrový mrakodrap, má smysl ho udržovat, pokud pronajímáte řekněme 40 % jeho prostor. V hotelu, pokud se nemýlím, to musí být kolem 30 %. Pokud vaše pracovní zatížení klesne pod tuto hranici, nikdo náklady nepřevezme. Dobře, řeknete mi, máme ve velkoměstě 10 mrakodrapů, šest zbouráme a čtyři budeme provozovat s plnou zátěží. Ale když zbouráte šest z deseti mrakodrapů, tak vám prudce klesne počet spotřebičů elektrických sítí, kanalizace a zásobování vodou, kdo je bude dotovat? No a tak dále. Všichni víme, jak to bývalo, například ve státech, vzniklých po rozpadu SSSR v devadesátých letech. Byl opravdu velmi vážný problém, který doposud není všude zcela vyřešen.

Druhý neméně závažný problém. Podíváme-li se na malé země světa, řekněme v šedesátých letech minulého století, dokonce i na jednotlivé státy USA, vidíme pozoruhodný obrázek: 80 % jejich vnitřních potřeb bylo uspokojováno z domácí výroby, byla tam infrastruktura, která poskytovala potraviny, oblečení, potřeby pro domácnost atd. S prohlubující se dělbou práce se tato koncepce měnila: začala se hroutit domácí malovýroba, ale vznikla specializace, specializace zemí, malé země začaly působit v úzké sféře, ale mohly v té sféře ovládat i celosvětový trh.
Potíž je v tom, že pokud máte jednu nebo dvě takové oblasti, v nichž uspokojujete potřeby obyvatelstva prostřednictvím dovozu, pak se v podmínkách hroutícího se finančního systému může ukázat, že rychle přijdete o příjmy, a obnovení stávající infrastruktury je strašně pomalý proces. vyžaduje peníze, kapitál, který není k dispozici. Výsledkem je, že mnoho zemí, které nám dnes mohou připadat jako mimořádně úspěšné, začíná mít velké problémy. Někdy to vypadá překvapivě, například před dvěma a půl lety si nikdo nedokázal představit, že by německý průmysl mohl mít problémy. Někteří odborníci tvrdili, že německý průmysl má tak vysokou ziskovost jen proto, že dostává levnou energii z Ruska. Bylo to považováno za hloupost. Ale všichni dnes vidíme výsledky. Podotýkám, že tato situace ještě zdaleka není u konce, ale teprve začíná ….. Nebudu diskutovat o tom, že za to můžou USA, protože chtějí přesunout výrobu na své území, a zda je v zásadě možné přenést německou výrobu na americkou půdu, ale faktem je, že Američané to udělali, uzavřeli Německu a Evropě obecně možnost levné ruské energie a ukázalo se, že nic jiného ani není třeba dělat.

Nyní si představte, že by se v této situaci ocitly všechny země, respektive téměř všechny země světa. A co s tím dělat?

K dnešnímu dni neexistují žádné koncepce řešení ani prvního, ani druhého problému. Navíc tento problém nebyl veřejně ohlášen, a protože nebyl zveřejněn, tak se samozřejmě o něm i nediskutuje. Zdá se mi, že je to jedno z největších nebezpečí současného světa, protože toto ničení infrastruktury, jak lokální, tak celostátní, nese mnohem větší hrozbu než potenciální třetí světová válka. protože třetí světová válka buď bude, nebo nebude, ale hlavně je jasné: buď budou házet jaderné bomby, nebo nebudou, a zde téměř jistě dojde k událostem, které se svými důsledky vyrovnají svržení jaderné bomby.

Ale věřím, že nyní, když máme platformu Vídeňského klubu, kde můžeme diskutovat o různých otázkách, které ne že by byly striktně tabuovány, i když v poslední době někdy i striktně, ale určitě vždy měkce, ale o těchto otázkách by se mělo jednoznačně diskutovat, protože v opačném případě v nejbližší době budeme muset čelit extrémně těžkým následkům.

Děkuji za pozornost.

https://khazin.ru/doklad-na-simpoziume-venskogo-kluba-v-bratislave-ot-26-fevralya-2024-goda/